ODDĚLENÍ HERECTVÍ
" Máme-li sen,máme i sílu proměnit sen ve skutečnost. "
Motto oddělení :
" Máme-li sen,máme i sílu proměnit sen ve skutečnost. "
O oddělení :
KONCEPCE VÝCHOVY MLADÝCH HERCŮ
Výběr studentů
Při výběru i následném studiu je třeba respektovat dnešní možnosti uplatnění herců po absolutoriu.
30 procent mladých herců odchází do stálého angažma v divadlech.
50 procent zůstává na volné noze a uplatní v televizi,dabingu,moderování a příležitostnou prací v divadle,muzikálech
20 procent se věnuje práci v marketingu a v ostatních uměleckých oborech.
Konzervatoř by měla studenty připravit na všechny alternativy následné obživy a vybrat pro studium vhodné adepty.
Výchovné cíle bych rozdělila do těchto kategorií:
rozvoj osobnosti, obecná vzdělanost, herecké řemeslo, etika herce
základy všestranné kreativity
ROZVOJ OSOBNOSTI
-posílení volních vlastností,schopnost překonávání překážek
-úspěch,neúspěch vnímat jako hnací motor
-pojmenování sebe sama jako základního hereckého typu a rozvoj své všestrannosti
-boj se studem, schopnost otevřít se jako základ kreativity
OBECNÁ VZDĚLANOST
-vnímání kulturního světa a snaha o nalezení osobního vztahu k současné dramaturgii
-společná návštěva divadel, koncertů,výstav,četba-rozbor
-návštěva zkoušek v divadle,rozbor postavy,záměr režiséra a interpreta
-dramaturgické minimum-náhled na postavu v kontextu hry
HERECKÉ ŘEMESLO
-nácvik emocionální pružnosti,schopnost rychlé proměny pocitů
-rozšíření emocionální škály
-technika ,cvičení paměti, vizualní i verbální
-vnitřní i vnější proměna postav-fyzická odlišnost podle typu
-propojení fyzické dovednosti s vnitřním obsahem
ETIKA HERCE
-profesionalita,dochvilnost,kázeň,úcta,morálka
-duševní hygiena,relaxace po napětí
-sebeprezentace v mediích a při konkursech
-komunikace s novináři,základy společen.chování
-stavovská čest a související herecké „manýry“
ZÁKLADY VŠESTRANNÉ KREATIVITY
-práce před kamerou,fotoaparátem
-práce s textem-autorské minimum,moderace,vlastní autorské psaní moderace
-rozhlasové a dabingové herectví-práce s mikrofonem
ODDĚLENÍ HERECTVÍ
Yvetta Blanarovičová
SUPERVIZOR ODDĚLENÍ
Yvetta Blanarovičová se narodila 24.9.1963 v Bojnici. Studovala státní konzervatoř ve slovenské Žilině (obor zpěv a hru na housle) a poté Státní konzervatoř v Praze. Byla obsazena do několika rolí v Národním divadle a v Realistickém divadle v Praze. Také se stala jednou ze zakládajících členů divadla Imaginace.
Filmovou kariéru odstartovala ve filmu režiséra I. Balaďi, PRÁZDNINY (1974). Poté následovaly další filmové a televizní role. Asi největším přelomem v její kariéře byl film Zdeňka Trošky O PRINCEZNĚ JASNĚNCE A LÉTAJÍCÍM ŠEVCI, za kterou získala cenu za nejlepší herecký výkon (1988). Objevila se ještě další filmové pohádce Zdeňka Trošky a to PRINCEZNA ZE MLEJNA 1 i 2, kde ztvárnila roli čertíka. Za tuto roli byla nominována na Českého lva a za tutéž roli obdržela v roce 1994 cenu za nejlepší herecký výkon. Za své herecké výkony byla oceněna nejen na českých, ale i na zahraničních festivalech.
Držitelka ceny Thálie 1995
ZDĚNEK ŽÁK
VEDOUCÍ ODDĚLENÍ
Renée Nachtigallová
TAJEMNICE ODDĚLENÍ
PEDAGOGOVÉ ODDĚLENÍ HERECTVÍ
Michaela Dolinová
Hlavní obor Herectví
Po absolutoriu na Pražské konzervatoři vzala angažmá v Kladenském divadle a zároveň hostovala v Semaforu, odtud však přešla do soukromého Divadla Josefa Dvořáka. Film a televize ji objevily začátkem 80. let - ZAHRADA DĚTÍ (1982), JAK BÁSNÍCI PŘICHÁZEJÍ O ILUZE (1984), povědomá je nám v roli nesmělé, brýlaté knihovnice Anny - svobodné matky v seriálu CHLAPI A CHLAPCI (1988). Po revoluci filmových nabídek ubylo a dnes si M. Dolinovou občas připomeneme v nováckém seriálu ORDINACE V RŮŽOVÉ ZAHRADĚ (2005), kde hraje v menší roli zdravotní sestry Marie. Paralelně uváděla s kolegou Michalem Jagelkou SNÍDANI na Nově, ovšem určité neshody s vedením televize a nová koncepce pořadu byly příčinou ukončení spolupráce. V 90. letech nastoupila do Hudebního divadla v Karlíně a umělecky se našla v muzikálech - KLEC BLÁZNŮ, JOZEFÍNA, ŘEK ZORBA, VIKTOR - VIKTORIE, v současnosti COCO CHANEL. Prezentuje se také jako tvář a moderátorka švédské kosmetiky, angažuje se v projektu BABYBOXŮ a připravuje svůj vlastní moderátorský pořad. V soukromí se M. Dolinová loni rozvedla ( po vzájemné dohodě a ve vší korektnosti) po 15-ti letém manželství s publicistou Jaroslavem Tučkem, se kterým má dvě dcery- Terezu (11) a Julii (8) a zanedlouho se provdala podruhé (na zámečku v Libni), jejím manželem je známý pražský soudce Jan Sváček.
Veronika Gajerová
Hlavní obor Herectví
Veronika Gajerová pochází z umělecké rodiny, její otec Václav Gajer (1923-1998) byl filmovým režisérem, matka Naděžda Gajerová-Mauerová (*1928) byla dlouholetou herečkou Národního divadla. Rodiče se rozvedli, když Veronice byly čtyři roky, na její výchově se pak mimo jiné podíleli její starší sourozenci. Na původní plán stát se tanečnicí musela Veronika Gajerová rezignovat ze zdravotních důvodů, proti vůli matky se pak rozhodla pro hereckou dráhu.
Na filmovém plátně debutovala poměrně velkou úlohou učnice Moniky ve filmu HOUSATA (1979). Na Státní konzervatoř se dostala až na druhý pokus, mezitím navštěvovala Lidovou konzervatoř. Za studií dostala další příležitosti před kamerou, větší role hrála ve filmech DIVOKÝ KONÍK RYN (1981) nebo AŽ DO KONCE (1984). Jako studentka hostovala v Městských divadlech pražských (Drobečky z perníku), hudebně-dramatické oddělení Státní konzervatoře absolvovala v roce 1985, načež hrála v Činoherním studiu v Ústí nad Labem a Divadle E. F. Buriana v Praze. Mezitím se zviditelnila jednou z hlavních rolí v seriálu BYLO NÁS ŠEST (1985), velkou příležitost dostala také v dodnes populární komedii COPAK JE TO ZA VOJÁKA? (1987), kde hrála Vlastu, vyvolenou dívku hlavního hrdiny.
V letech 1990-1994 hrála Veronika Gajerová v Divadle Labyrint (dříve Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého), od poloviny devadesátých let patří k oporám hereckého souboru Městských divadel pražských, původně to bylo hlavně Divadlo ABC, později také Divadlo Rokoko. Vedle dramatických postav (Jmenovala jsem se Marie Antoinetta) nachází bohaté uplatnění v žánru hudebních komedií a muzikálů (Limonádový Joe, Funny Girl, Šakalí léta). V poslední době mohou diváci Veroniku Gajerovou vidět v představeních Král Lear nebo Pan Kaplan má stále třídu rád, znovu hraje také na jevišti Divadla ABC (Konečně šťastná?).
Před filmovou kamerou se od konce osmdesátých let Veronika Gajerová objevuje jen zřídka, pozornost diváků jí ale vyneslo několik dalších seriálových rolí (MÍSTO NAHOŘE, 2004; ORDINACE V RŮŽOVÉ ZAHRADĚ, 2005), hrála také v televizních pohádkách. Ve filmu se po dlouhé době uplatnila v malé, ale zapamatovatelné úloze manželky jednoho z popravených vesničanů v dramatu HABERMANNŮV MLÝN (2010). Důležitou součástí práce Veroniky Gajerové je dabing, poprvé se výrazněji uplatnila v českém znění seriálu MĚSTEČKO TWIN PEAKS, titulní roli namluvila ve francouzském kriminálním seriálu JULIE LESCAUTOVÁ, diváci ji znají také jako Samanthu v populárním sitcomu SEX VE MĚSTĚ, nadabovala také desítky zahraničních filmů.
Barbora Leierová
Jevištní mluva
Poprvé jsem na jevišti profesionálního divadla stála v roce 1993, na scéně Těšínského divadla, kde jsem hrála do roku 1996. Během studia na hudebně-dramatickém oddělení Janáčkovy konzervatoře v Ostravě jsem hostovala v Národním divadle Moravskoslezském v Ostravě, jak v činohře, tak i v operetě, protože mě to vždycky táhlo ke zpívání a moc se mi líbilo propojení herectví, zpěvu a tance. Mé první angažmá jsem získala ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, které kromě činohry uvádělo i skvělé muzikály. Po příchodu do Prahy jsem začala spolupracovat jako sólistka, s úžasným muzikálovým režisérem Jozefem Bednárikem, a od té doby se, ač herečka, věnuji převážně muzikálu. Měla jsem štěstí na krásnou hereckou a pěveckou práci v divadle Hybernia, v divadle Minor, Městském divadle v Mostě a v Hudebním divadle Karlín, kde hraji dodnes Nymfu v mém milovaném muzikále Dracula.
Věnuji se také koncertní činnosti a vystupuji s repertoárem českých a světových muzikálových árií.
Po celou svou hereckou kariéru průběžně spolupracuji s ČT, TV Nova i TV Prima na seriálech a dokumentárních pořadech.
Od roku 2010 se soukromě věnuji pedagogické činnosti a od roku 2020 jsem pedagogem jevištní mluvy na Mezinárodní konzervatoři v Praze.
Jarmila Žilková, DiS.
Zpěv
Vystudovala Pražskou konservatoř obor zpěv a hra na harfu. Ještě v době studií byla oceněna na interpretačních pěveckých soutěžích v Karlových Varech a v Brně. Se svým otcem, flétnistou Václavem Žilkou, spolupracovala jako zpěvačka a harfenistka v komorním souboru Pražské duo. Svůj zpěv doprovázela na harfu po vzoru irských zpívajících harfenistů. Tímto nevšedním spojením inspirovala české komponisty k napsání hudby, kterou premierovala na koncertech Pražského dua. Petr Eben jí věnoval známé Truvérské písně. V Národním divadle vystoupila v rolích první žínky v Rusalce, Barberiny ve Figarově svatbě a pod., v ostravské opeře ztvárnila Mařenku z Prodané nevěsty, na zájezdech v Německu si zazpívala roli první dámy v Kouzelné flétně. Jako mnohaletá členka renomovaného komorního tělesa PKS, i jako solistka PKO, České filharmonie, Symfonického orchestru Českého rozhlasu, Filharmonie Brno, Moravské filharmonie Olomouc vystoupila na nejvýznačnějších koncertních a festivalových operních podiích u nás , v celé Evropě, Asii, Latinské Americe, Austrálii a natočila bezpočet snímků pro Český rozhlas a televizi, Supraphon, Chandos aj. V posledních letech se prosadila ve vysílání Českého rozhlasu stanice Vltava, kde se autorsky podílela na pořadu Slovo o hudbě, věnovanému tkzv. vážné hudbě, jejím autorům a interpretům. Již několik let se věnuje pedagogické činnosti . Netradičním a ojedinělým způsobem se věnuje vzdělávání dětí a mládeže ve své hudební škole v Praze.
MgA. Tereza Indráková
Jevištní pohyb
Vystudovala pražskou HAMU. V letech 1998-99 tančila v izraelské skupině Batsheva Ensemble, pod uměleckým vedením Ohada Naharina. Zde se seznámila s pohybovou metodou Gaga. Při desetiměsíčním pobytu v New Yorku navštěvovala lekce v Movement Research zaměřené na kontaktní improvizaci a věnovala se studiu Shiatsu. Od roku 1997 působí jako nezávislá tanečnice na pražské scéně ve spolupráci s Petrem Tycem (Pohyby a nehybnosti, To málo, co vím o Sylfidách), Janem Kodetem (Brány, Tanec smrti, 6x Eva, Evička), Ioanou Monou Popovici (Requiem pro psa), Mirkou Eliášovou (Dech puls běh, The Loop), Ctiborem Turbou (film Mezi nebem a zemí), Nir de Volfem (Dolly in Prague), VerTe Dance (No Motion) či Divadlem Continuo. Vytvořila několik autorských choreografií (Dech, puls, světlo, Mezi nebem a zemí, Na stejné vlně). Pedagogicky se věnuje výuce současného tance a partnerské spolupráci v tanci.
Renata Drössler
Šansón zpěv
ystudovala pražskou DAMU, má za sebou tisíce veřejných vystoupení. Možná si ji někdo pamatuje ze Semaforu nebo z Divadla pod Palmovkou, kde hraje a zpívá ve hře Edith a Marlene v roli Marlene Dietrich, či ji možná diváci viděli v Draculovi (role Hodinové nymfy – Draculova ex). Celkem její divadelní působení zahrnuje čtyři desítky rolí. Její sólová vystoupení mají dva základní formáty: komorní formát, kde ji doprovází pouze pianista, či klubový formát s triem (piano, kontrabas, perkuse).
Renata Drössler patří mezi stálice českého šansonu. Její projev je snoubením zpěvu, porozumění textu a divadelnosti, které získala nejen díky absolutoriu na pražské DAMU, ale i třem dekádám praxe. Pražskému publiku se poprvé představila v první polovině devadesátých let v divadle Semafor, kde převzala repertoár po Haně Hegerové. Vydala celkem 5 CD a v roce 2022 vydala své první vinylové LP Motýl něhy uletí, zhudebněné šansony Jiřího Žáčka. Zpívá ve 12 jazycích, v repertoáru má přes 200 písní.
Renée Nachtigallová
Zpěv
Renée Nachtigallová se narodila 8. července 1954 v Praze. Už v deseti letech ji maminka přihlásila do pěvecké soutěže, kdy poprvé vystoupila v Národním divadle. Oba rodiče byli rádi, že jejich dceru zpěv baví, oni sami byli hudebně naladěni, tatínek hrál doma na housle, nicméně chtěli, aby dcera nejdříve vystudovala a pak se věnovala zpěvu. Renée tedy začala navštěvovat gymnázium, a po roce začala studovat Pražskou konzervatoř. Ještě za studií se přihlásila na konkurs hlasatelky do ČT, který vyhrála, i když jí v té době bylo teprve sedmnáct let. V televizi setrvala rok a půl, načež pak musela po udání z televize odejít. Odůvodnili ji to tím, že z politických důvodů vystupovat v televizi nemůže, protože je dcerou kulaka.
Po absolutoriu v roce 1976 se setkává s Antonínem Novotným, který se stal jejím učitelem operního zpěvu, a který jí zároveň poslal na významnou pěveckou soutěž do Itálie, kde se probojovala až do samého finále. Po návratu ji bylo nabídnuto angažmá v Národním divadle, avšak Renée ho odmítla. Po hostování na operních scénách v Brně, Českých Budějovicích a v Liberci, ovšem skončila v roce 1988 jako sólistka opery v Národním divadle, kde působila tři roky. V roce 1991 založila Originální hudební divadlo Praha, kde dodnes spoluorganizuje, dnes už proslulá, operní představení v pražské Šárce.
Zdeněk Žák
Hlavní obor herectví
Televize, film
Již od roku 1971 spolupracuje s televizí a vystupoval v desítkách televizních pořadů, televizních inscenací a seriálů. V roce 1972 se také poprvé objevil ve filmu (Svatá noc – režie Věra Jordánová). V letech 1972 až 2017 získal role ve více než 80 českých filmech.
-
1974 J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec, Skalní duch z komonstva Zlatohlava, Národní divadlo (j. h. – jako posluchač DAMU), režie Jan Kačer
-
1997 Alan Ayckbourn: Kdes to byl(a) v noci, Divadlo Bez zábradlí, režie Jiří Menzel
-
1998 Francis Veber: Blbec k večeři, exekutor Koníček-Cheval, Divadlo Bez zábradlí, režie Jiří Menzel
-
1998 Bernard Slade: Každý rok ve stejnou dobu, George, Divadlo Bez zábradlí, režie Jiří Menzel
-
1998 Luigi Lunari: Tři muži na špatné adrese, profesor, Divadlo Bez zábradlí, režie Boris Ščedrin
-
2000 Bernard Slade: Další roky ve stejnou dobu, George, Divadlo Bez zábradlí, režie Jiří Menzel
-
2002 Murray Schisgal: Láska, Divadlo Bez zábradlí, režie Alice Nellis
-
2003 Neil Simon: Sunny Boys, Al Lewis, Divadlo Bez zábradlí, režie Boris Ščedrin
-
2009 Jean-Claude Carrière: Terasa, Etienne, Divadlo Bez zábradlí, režie Karel Heřmánek
-
2010 Woody Allen: 2x Woody Allen, Hal (ve hře Old Saybrook), Divadlo Bez zábradlí, režie Karel Heřmánek
-
2014 Ronald Harwood: Kvartet, Reginald, Divadlo Bez zábradlí, režie Petr Slavík
-
2016 Yasmina Reza: Art, Divadlo Bez zábradlí, režie Karel Heřmánek
-
2019 Matěj Balcar: Pánský klub, Divadlo Na Jezerce, režie Matěj Balcar
-
1972 Svatá noc, režie Věra Jordánová
-
1979 Ohrožené město, režie Otakar Kosek
-
1984 Tlustý pradědeček, režie Věra Jordánová
-
1988 Všichni za jednoho, režie Anna Procházková
-
1992 Jak vyloupit banku, režie Pavel Háša
-
1996 Dědo, čaruj, režie Věra Jordánová
-
2001 Karlínská balada, režie Zdeněk Zelenka
-
2006 Obsluhoval jsem anglického krále, režie Jiří Menzel
-
2015 Gangster Ka, režie Jan Pachl
-
2017 Miluji tě modře, režie Miroslav Šmídmajer
-
2019 Léto s gentlemanem, režie Jiří Adamec
-
2022 Pánský klub, režie Matěj Balcar
MgA. František Skřípek
Hlavní obor Herectví Umělecký přednes
Herec František SKŘÍPEK je syn televizního architekta a jevištního výtvarníka Františka Skřípka (*1923). Absolvoval DAMU (1974) a nastoupil do angažmá v Divadle Jiřího Wolkera v Praze, roku 1990 se stal hercem a vedoucím provozu pražského Studia Ypsilon a od roku 1994 působí jako herec a ředitel Městského divadla Mladá Boleslav. Vedle herectví se věnuje uměleckému přednesu, který i vyučoval na DAMU (1981–90). Stal se trojnásobným vítězem celostátní soutěže mladých profesionálů v uměleckém přednesu (1974, 1975 a 1979). Jeho skromná filmografie obsahuje převážně politicky exponované tituly, příběhy o problémech současné mládež a snímky s kriminálními zápletkami, kde se objevil v menších úlohách kluka (Maturita za školou, 1973), studenta (Poslední ples na rožnovské plovárně, 1974), syna ředitele taxislužby (Za volantem nepřítel, 1974), uprchlíka z totálního nasazení (Mys dobré naděje, 1975), četaře (Drsná Planina, 1979) a svazáka (Koncert, 1980). Nakonec ho neminula ani role hlavního hrdiny, jakého zosobňoval mladý idealistický učitel Jan Poncar v Traplově pedagogické agitce Velké přání (1981), ale zároveň šlo o zatím poslední úlohu na film. plátně. Zahrál si i ve studentském filmu FAMU (Vidět dvojmo, 1983). Postavy chlapců a mladíků hrál také v televizi (Lítost, 1970; Puding à la Chipolatta, 1972; Tomík v nesnázích, 1976), kde se objevil i v seriálu Nejmladší z rodu Hamrů (1975) a zatím naposled v pohádce Perníkářka a větrný mládenec (1990).
Zuzana Bydžovská
Hlavní obor Herectví
Zuzana se narodila 10. října 1961 v Mostě. Pochází z lékařské rodiny. Po ukončení studia Státní konzervatoře v Praze se stala členkou hereckého souboru Divadla Na zábradlí. V letech 1990-2000 byla v angažmá v Národním divadle a od divadelní sezóny 2000/2001 je opět v Divadle Na zábradlí. Hostuje rovněž v divadlech Ungelt a Kalich.
Ve filmu debutovala už jako jedenáctiletá v dětském snímku Věry Šimkové-Plívové PŘIJELA K NÁM POUŤ. Brzy se stala jednou z nejobsazovanějších televizních hereček, pamětihodné jsou například inscenace TEN SVETR SI NESVLÍKEJ, JESTLI JEDNOU ODEJDU (v obou hrála dceru Ivy Janžurové) nebo PŘÍPAD PLATFUS, všechny v režii Františka Filipa.
Hrála v seriálech - od ROZPAKŮ KUCHAŘE SVATOPLUKA přes HOTEL HERBICH až po HOSPODU, ve filmech "starých bardů" (HELIMADOE i UČITEL TANCE Jaromila Jireše), ale účinkovala i v debutech: Petra Zelenky (KNOFLÍKÁŘI), Bohdana Slámy (AKÁTY BÍLÉ) či Moniky Elšíkové (ARCHA PRO VOJTU).
V posledních letech se však - s výjimkou Zelenkových PŘÍBĚHŮ OBYČEJNÉHO ŠÍLENSTVÍ a Vorlova GYMPLU - věnuje hlavně TV inscenacím a divadlu. Za matku Petra právě ve snímku GYMPL získala Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli.
Radka Stupková, DiS.
Hlavní obor Herectví a dabing
Herečka, dabérka, režisérka.
Producentka a umělecký šéf Divadelní společnosti Starbag.
Zakladatelka a lektorka Starbag Ateliéru.
Vystudovala hudebně dramatický obor na Státní konzervatoři Praha v letech 1977 – 1983
Působila v divadlech: Divadlo A.Dvořaka v Příbrami, Divadlo Na Vinohradech, divadlo Semafor, Divadelní společnost Josefa Dvořáka....
Ve filmu debutovala v roce 1978 ve snímku režiséra Jiřího Hanibala: „Leť, ptáku, leť.“!, v televizi o rok později (1979) v jedné z hlavních rolí inscenace "V pozdním dešti"...
Hrála v televizním muzikálu Stvoření světa, kde ztvárnila postavu Evy.
Seriály ve kterých jste jí mohli vidět: např. Bambinot, Pojišťovna štěstí, Ordinace v růžové zahradě, Náves, Vyprávěj, Ach ty vraždy!, Život je ples, Obchoďák, Cesty domů, Policajti z předměstí, Bezdružice, Ohnivý kuře, VIP Vraždy, Modrý kód...
Jako moderátorka působila v České Televizi, v Tv Nova a Tv Barrandov.
Nyní, mimo jiné, úzce spolupracuje s Českou televizí s redakcí pro děti a mládež (např. Studio Kamarád...) a produkcemi pořadů "Chcete mě?" a "Televizní klub neslyšících".
Od roku 1990 se intenzivně věnuje i dabingu, v němž působila nejen jako herečka-dabérka, ale i režisérka a úpravkyně dialogů.
Svůj hlas propůjčila např. těmto slavným osobnostem:
Nastassja Kinski, Julia Ormond, Jennifer Coolidge, Charlize Theron, Julia Sweeney, Catherine O’Hara, Leslie Hope, apod.
Od roku 2009 se věnuje i soukromé lektorské činnosti v oblasti herectví.
V lednu 2019 uvedla jako producentka v české premiéře francouzskou divadelní komedii s názvem "Kdy to bylo naposledy", ve které hraje i hlavní ženskou roli. (Uvádí Divadlo Starbag v Divadle Bez Hranic a na zájezdech)
MgA. Daniela Zálešáková
Akrobacie, vyučovací praxe, metodika hl.oboru
Absolventka DAMU oboru dramatická výchova, současně studovala na divadelní škole AHK v Amsterdamu fyzické divadlo a tanec, kterému se po studiu několik let věnovala. Po narození dětí přijala místo v souboru dětského divadla, se kterým sehrála stovky představení po celé republice. Vedle hraní se vždy věnovala tanci, výuce taneční a pohybové výchovy dětí, choreografii a v poslední době je i certifikovanou lektorkou jógy.
Miroslav Lukačovič
Dějiny divadla
Miroslav Lukačovič (nar. 1994) pochází z města Revúca ve středním Slovensku, kde navštěvoval První Slovenské Literární Gymnázium. Působí jako divadelní režisér, dramaturg a lektor. Vystudoval nejprve obor Divadelní režie a dramaturgie na Akademii umění v Banské Bystrici (absolventská inscenace M. Maeterlinck – Slepci, 2016) a později obor Činoherní režie v ateliéru prof. Oslzlého a prof. Krobota na brněnské JAMU, kde absolvoval režií inscenace Zlatý drak (Roland Schimmelpfennig, Studio Marta Brno, 2018).
Autorsky a režijně se podílel na pohybově-experimentálních inscenacích Jeden (2017) a Ráj: zážitková přednáška, která zvítězila ve výzvě ProEntrée a byla uvedena v Centru experimentálního divadla v Brně – tehdy studio Divadla Husa na Provázku (2019).
Jako asistent režie spolupracoval na inscenacích ´68 (HaDivadlo – režie J. A. Pitinský, 2018) a Kosmické jaro (Slovácké divadlo – režie Zetel, 2019).
Sám režijně nastudoval činoherní inscenace 1950: Horáková ON AIR (V. Borůvková – M. Lukačovič, Divadlo Radost Brno, 2024) Kočka v oreganu (T. Betts, Slovácké divadlo v Uherském Hradišti, 2022), Jméno (J. Fosse, Divadlo Mandragora – Městské divadlo Zlín, 2019), Příchod (M. Maeterlinck, JAMU Brno, 2017) aj. Režíroval také inscenace pro dětské publikum: Ako sa chytá radosť (Hrubín - Lukačovič - Molnár, Bábkové divadlo na rázcestí, 2019), Tučňáci koláč nesvedou (U. Hub, Divadlo Šumperk, 2019), Ako sa Osmijanko hľadal a našiel (K. Bendová – J. G. Mandel, Babadlo Prešov, 2020) aj.
Jako spolutvůrce a dramaturg se podílel na původních inscenacích INFERNO:21 (Divadlo Š.E.M Bratislava – režie V. Trokšiarová, 2024) a Poločas rozpadu (Divadlo Procity Praha – režie E. Kahoun, 2024). Ideově připravil a dramaturgicky se podílel na programu dětských folklorních souborů Tradícia na dosah na Mezinárodním folklorním festivalu Myjava 2024. V letech 2020 a 2021 byl interním dramaturgem Divadla Andreje Bagara v Nitře.
Kromě režijní a dramaturgické činnosti spolupracoval na tvorbě metodických materiálů pro multimediální učebnici Theatrum.online, která byla nominována na Cenu Divadelních novin 2024 v kategorii publikační počin v oblasti divadla. Napsal několik článků pro portál Mloki.sk a periodika A2 a Kapitál. Jeho poezie, za kterou v roce 2024 obdržel cenu Krídla Ivana Laučíka, vyšla v témže roce v časopise A2 pod názvem Bez nároku na opravu (17/2024). V roce 2024 se také stal jedním z laureátů soutěže Literární Senica Ladislava Novomeského v kategorii poezie.
Jako lektor již několik let vede hudebně-textařský workshop na multižánrovém mezinárodním festivalu LETAVY. Působil také jako lektor hereckého kurzu na festivalu Letní Letná v Praze (2023) a vedl kurzy herectví, režie a tvůrčího psaní v pražském Divadle Procity. Vyučoval literárně-dramatický obor na Základní umělecké škole v Nitře. V současné době žije v Praze, kde vyučuje na Mezinárodní konzervatoři.