Vystudovala pražskou DAMU, má za sebou tisíce veřejných vystoupení. Možná si ji někdo pamatuje ze Semaforu nebo z Divadla pod Palmovkou, kde hraje a zpívá ve hře Edith a Marlene v roli Marlene Dietrich, či ji možná diváci viděli v Draculovi (role Hodinové nymfy – Draculova ex). Celkem její divadelní působení zahrnuje čtyři desítky rolí. Její sólová vystoupení mají dva základní formáty: komorní formát, kde ji doprovází pouze pianista, či klubový formát s triem (piano, kontrabas, perkuse).

Renata Drössler patří mezi stálice českého šansonu. Její projev je snoubením zpěvu, porozumění textu a divadelnosti, které získala nejen díky absolutoriu na pražské DAMU, ale i třem dekádám praxe. Pražskému publiku se poprvé představila v první polovině devadesátých let v divadle Semafor, kde převzala repertoár po Haně Hegerové. Vydala celkem 5 CD a v roce 2022 vydala své první vinylové LP Motýl něhy uletí, zhudebněné šansony Jiřího Žáčka. Zpívá ve 12 jazycích, v repertoáru má přes 200 písní.

Debutovala v roce 1973 ve filmu režisérky Věry Plívové-Šimkové nazvaném Přijela k nám pouť. Stala se jednou z nejobsazovanějších českých hereček, zahrála si ve filmech Ten svetr si nesvlíkej, Jestli jednou odejdu. Za roli matky ve filmu Tomáše Vorla Gympl obdržela Českého lva 2007 za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli. Ve filmu Venkovský učitel režiséra Bohdana Slámy si zahrála po boku Pavla Lišky roli statkářky. Za tuto roli taktéž obdržela cenu Český lev, tentokrát za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli, a rovněž cenu na Stockholmském filmovém festivalu.

Martina se narodila v umělecké rodině v Praze na Malé Straně. Již od předškolního věku se věnovala klasickému baletu v přípravce ND, stepu a zpívala v Dětském pěveckém sboru Čs. rozhlasu. Později soutěžila ve společenském a výrazovém tanci. V letech 1979–1984 vystudovala herectví na Divadelní fakultě AMU pod vedením Miloše Nedbala, Jany Hlaváčové, Františka Laurina; absolvovala v Divadle DISK hrou V. K. Klicpery: Každý něco pro vlast v režii Jana Buriana. Po promoci se stala členkou hereckého souboru Klicperova divadla v Hradci Králové, hostovala v pražském Švandově divadle, v poetické kavárně Viola a v Divadle v Řeznické. Dalším divadelním krokem bylo angažmá ve Středočeském divadle Kladno – Mladá Boleslav. Na jevišti tohoto divadla vytvořila řadu rolí ve hrách světových i českých autorů. Je známá také jako filmová a televizní herečka. Vytvořila desítky rolí pod vedením významných českých režisérů např. František Vláčil, Antonín Kachlík, Otakar Vávra, Věra Chytilová, Ladislav Smoljak, Věra Jordánová, Václav Vorlíček, F. A. Brabec, Irena Pavlásková, Milan Cieslar, Tomáš Vorel. Od roku 2014 působí jako pedagog jevištní mluvy na Katedře činoherního divadla DAMU. Zároveň přednáší na Filozofické fakultě UK v Praze na Univerzitě třetího věku program Mluvit či nemluvit. Od letošního roku vyučuje na Konzervatoři Jana Deyla a také Mezinárodní konzervatoři Praha.

Renée Nachtigallová se narodila 8. července 1954 v Praze. Už v deseti letech ji maminka přihlásila do pěvecké soutěže, kdy poprvé vystoupila v Národním divadle. Oba rodiče byli rádi, že jejich dceru zpěv baví, oni sami byli hudebně naladěni, tatínek hrál doma na housle, nicméně chtěli, aby dcera nejdříve vystudovala a pak se věnovala zpěvu. Renée tedy začala navštěvovat gymnázium, a po roce začala studovat Pražskou konzervatoř. Ještě za studií se přihlásila na konkurs hlasatelky do ČT, který vyhrála, i když jí v té době bylo teprve sedmnáct let. V televizi setrvala rok a půl, načež pak musela po udání z televize odejít. Odůvodnili ji to tím, že z politických důvodů vystupovat v televizi nemůže, protože je dcerou kulaka.

Po absolutoriu v roce 1976 se setkává s Antonínem Novotným, který se stal jejím učitelem operního zpěvu, a který jí zároveň poslal na významnou pěveckou soutěž do Itálie, kde se probojovala až do samého finále. Po návratu ji bylo nabídnuto angažmá v Národním divadle, avšak Renée ho odmítla. Po hostování na operních scénách v Brně, Českých Budějovicích a v Liberci, ovšem skončila v roce 1988 jako sólistka opery v Národním divadle, kde působila tři roky. V roce 1991 založila Originální hudební divadlo Praha, kde dodnes spoluorganizuje, dnes už proslulá, operní představení v pražské Šárce.

Vystudovala Pražskou konservatoř obor zpěv a hra na harfu. Ještě v době studií byla oceněna na interpretačních pěveckých soutěžích v Karlových Varech a v Brně. Se svým otcem, flétnistou Václavem Žilkou, spolupracovala jako zpěvačka a harfenistka v komorním souboru Pražské duo. Svůj zpěv doprovázela na harfu po vzoru irských zpívajících harfenistů. Tímto nevšedním spojením inspirovala české komponisty k napsání hudby, kterou premierovala na koncertech Pražského dua. Petr Eben jí věnoval známé Truvérské písně. V Národním divadle vystoupila v rolích první žínky v Rusalce, Barberiny ve Figarově svatbě a pod., v ostravské opeře ztvárnila Mařenku z Prodané nevěsty, na zájezdech v Německu si zazpívala roli první dámy v Kouzelné flétně. Jako mnohaletá členka renomovaného komorního tělesa PKS, i jako solistka PKO, České filharmonie, Symfonického orchestru Českého rozhlasu, Filharmonie Brno, Moravské filharmonie Olomouc vystoupila na nejvýznačnějších koncertních a festivalových operních podiích u nás , v celé Evropě, Asii, Latinské Americe, Austrálii a natočila bezpočet snímků pro Český rozhlas a televizi, Supraphon, Chandos aj. V posledních letech se prosadila ve vysílání Českého rozhlasu stanice Vltava, kde se autorsky podílela na pořadu Slovo o hudbě, věnovanému tkzv. vážné hudbě, jejím autorům a interpretům. Již několik let se věnuje pedagogické činnosti . Netradičním a ojedinělým způsobem se věnuje vzdělávání dětí a mládeže ve své hudební škole v Praze.

Po absolutoriu na Pražské konzervatoři vzala angažmá v Kladenském divadle a zároveň hostovala v Semaforu, odtud však přešla do soukromého Divadla Josefa Dvořáka. Film a televize ji objevily začátkem 80. let - ZAHRADA DĚTÍ (1982), JAK BÁSNÍCI PŘICHÁZEJÍ O ILUZE (1984), povědomá je nám v roli nesmělé, brýlaté knihovnice Anny - svobodné matky v seriálu CHLAPI A CHLAPCI (1988). Po revoluci filmových nabídek ubylo a dnes si M. Dolinovou občas připomeneme v nováckém seriálu ORDINACE V RŮŽOVÉ ZAHRADĚ (2005), kde hraje v menší roli zdravotní sestry Marie. Paralelně uváděla s kolegou Michalem Jagelkou SNÍDANI na Nově, ovšem určité neshody s vedením televize a nová koncepce pořadu byly příčinou ukončení spolupráce. V 90. letech nastoupila do Hudebního divadla v Karlíně a umělecky se našla v muzikálech - KLEC BLÁZNŮ, JOZEFÍNA, ŘEK ZORBA, VIKTOR - VIKTORIE, v současnosti COCO CHANEL. Prezentuje se také jako tvář a moderátorka švédské kosmetiky, angažuje se v projektu BABYBOXŮ a připravuje svůj vlastní moderátorský pořad. V soukromí se M. Dolinová loni rozvedla ( po vzájemné dohodě a ve vší korektnosti) po 15-ti letém manželství s publicistou Jaroslavem Tučkem, se kterým má dvě dcery- Terezu (11) a Julii (8) a zanedlouho se provdala podruhé (na zámečku v Libni), jejím manželem je známý pražský soudce Jan Sváček.

Studentům se věnuje od 1 -2 ročníku až po ročník maturitní. Věnuje se etudám, improvizaci a hereckým textům, povídkám, monologům, dialogům. Pracuje i se základy moderování. Dbá na to, aby studenti vždy zvládli text nejen zpaměti, ale i významově. Protože jen tak se dá stavět do výšky. Pravidelně se podílí na maturitních představeních, zejména odd.Rock-opery.

Jejím mottem je „ Vždy vědět , proč stojím v danou chvíli na pódiu a zpívám danou píseň. Když to budete vědět vy, poznají to i posluchači“.

Mgr. Elena Kiral, hudební skladatelka a pianistka, původem z Kyrgystánu, s českými kořeny, která žije a tvoří v Praze. Elena je laureátkou několika kompozitorských a klavírních soutěží (například vítězná speciální cena za symfonii v mezinárodní soutěži kompozitorů v Arménii), obdržela 3 ocenění kyrgyžských prezidentů za rozvoj kultury. V Kyrgystánu se věnovala stejně jako zde také pedagogické činnosti, jako profesorka na katedře kompozice Kyrgyžské národní konzervatoře, v ČR pokračuje jako profesorka a vedoucí oddělení povinného klavíru na Pražské mezinárodní konzervatoři.

Televize, film

Již od roku 1971 spolupracuje s televizí a vystupoval v desítkách televizních pořadů, televizních inscenací a seriálů. V roce 1972 se také poprvé objevil ve filmu (Svatá noc – režie Věra Jordánová). V letech 1972 až 2017 získal role ve více než 80 českých filmech.
​

1974 J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec, Skalní duch z komonstva Zlatohlava, Národní divadlo (j. h. – jako posluchač DAMU), režie Jan Kačer

1997 Alan Ayckbourn: Kdes to byl(a) v noci, Divadlo Bez zábradlí, režie Jiří Menzel

1998 Francis Veber: Blbec k večeři, exekutor Koníček-Cheval, Divadlo Bez zábradlí, režie Jiří Menzel

1998 Bernard Slade: Každý rok ve stejnou dobu, George, Divadlo Bez zábradlí, režie Jiří Menzel

1998 Luigi Lunari: Tři muži na špatné adrese, profesor, Divadlo Bez zábradlí, režie Boris Ščedrin

2000 Bernard Slade: Další roky ve stejnou dobu, George, Divadlo Bez zábradlí, režie Jiří Menzel

2002 Murray Schisgal: Láska, Divadlo Bez zábradlí, režie Alice Nellis

2003 Neil Simon: Sunny Boys, Al Lewis, Divadlo Bez zábradlí, režie Boris Ščedrin

2009 Jean-Claude Carrière: Terasa, Etienne, Divadlo Bez zábradlí, režie Karel Heřmánek

2010 Woody Allen: 2x Woody Allen, Hal (ve hře Old Saybrook), Divadlo Bez zábradlí, režie Karel Heřmánek

2014 Ronald Harwood: Kvartet, Reginald, Divadlo Bez zábradlí, režie Petr Slavík

2016 Yasmina Reza: Art, Divadlo Bez zábradlí, režie Karel Heřmánek

2019 Matěj Balcar: Pánský klub, Divadlo Na Jezerce, režie Matěj Balcar

1972 Svatá noc, režie Věra Jordánová

1979 Ohrožené město, režie Otakar Kosek

1984 Tlustý pradědeček, režie Věra Jordánová

1988 Všichni za jednoho, režie Anna Procházková

1992 Jak vyloupit banku, režie Pavel Háša

1996 Dědo, čaruj, režie Věra Jordánová

2001 Karlínská balada, režie Zdeněk Zelenka

2002 Únos domů, režie Ivan Pokorný

2006 Obsluhoval jsem anglického krále, režie Jiří Menzel

2015 Gangster Ka, režie Jan Pachl

2017 Miluji tě modře, režie Miroslav Šmídmajer

2019 Léto s gentlemanem, režie Jiří Adamec

2022 Pánský klub, režie Matěj Balcar

Na filmovém plátně debutovala poměrně velkou úlohou učnice Moniky ve filmu HOUSATA (1979). Na Státní konzervatoř se dostala až na druhý pokus, mezitím navštěvovala Lidovou konzervatoř. Za studií dostala další příležitosti před kamerou, větší role hrála ve filmech DIVOKÝ KONÍK RYN (1981) nebo AŽ DO KONCE (1984). Jako studentka hostovala v Městských divadlech pražských (Drobečky z perníku), hudebně-dramatické oddělení Státní konzervatoře absolvovala v roce 1985, načež hrála v Činoherním studiu v Ústí nad Labem a Divadle E. F. Buriana v Praze. Mezitím se zviditelnila jednou z hlavních rolí v seriálu BYLO NÁS ŠEST (1985), velkou příležitost dostala také v dodnes populární komedii COPAK JE TO ZA VOJÁKA? (1987), kde hrála Vlastu, vyvolenou dívku hlavního hrdiny.

V letech 1990-1994 hrála Veronika Gajerová v Divadle Labyrint (dříve Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého), od poloviny devadesátých let patří k oporám hereckého souboru Městských divadel pražských, původně to bylo hlavně Divadlo ABC, později také Divadlo Rokoko. Vedle dramatických postav (Jmenovala jsem se Marie Antoinetta) nachází bohaté uplatnění v žánru hudebních komedií a muzikálů (Limonádový Joe, Funny Girl, Šakalí léta). V poslední době mohou diváci Veroniku Gajerovou vidět v představeních Král Lear nebo Pan Kaplan má stále třídu rád, znovu hraje také na jevišti Divadla ABC (Konečně šťastná?).

Před filmovou kamerou se od konce osmdesátých let Veronika Gajerová objevuje jen zřídka, pozornost diváků jí ale vyneslo několik dalších seriálových rolí (MÍSTO NAHOŘE, 2004; ORDINACE V RŮŽOVÉ ZAHRADĚ, 2005), hrála také v televizních pohádkách. Ve filmu se po dlouhé době uplatnila v malé, ale zapamatovatelné úloze manželky jednoho z popravených vesničanů v dramatu HABERMANNŮV MLÝN (2010). Důležitou součástí práce Veroniky Gajerové je dabing, poprvé se výrazněji uplatnila v českém znění seriálu MĚSTEČKO TWIN PEAKS, titulní roli namluvila ve francouzském kriminálním seriálu JULIE LESCAUTOVÁ, diváci ji znají také jako Samanthu v populárním sitcomu SEX VE MĚSTĚ, nadabovala také desítky zahraničních filmů.

Herec František SKŘÍPEK je syn televizního architekta a jevištního výtvarníka Františka Skřípka (*1923). Absolvoval DAMU (1974) a nastoupil do angažmá v Divadle Jiřího Wolkera v Praze, roku 1990 se stal hercem a vedoucím provozu pražského Studia Ypsilon a od roku 1994 působí jako herec a ředitel Městského divadla Mladá Boleslav. Vedle herectví se věnuje uměleckému přednesu, který i vyučoval na DAMU (1981–90). Stal se trojnásobným vítězem celostátní soutěže mladých profesionálů v uměleckém přednesu (1974, 1975 a 1979). Jeho skromná filmografie obsahuje převážně politicky exponované tituly, příběhy o problémech současné mládež a snímky s kriminálními zápletkami, kde se objevil v menších úlohách kluka (Maturita za školou, 1973), studenta (Poslední ples na rožnovské plovárně, 1974), syna ředitele taxislužby (Za volantem nepřítel, 1974), uprchlíka z totálního nasazení (Mys dobré naděje, 1975), četaře (Drsná Planina, 1979) a svazáka (Koncert, 1980). Nakonec ho neminula ani role hlavního hrdiny, jakého zosobňoval mladý idealistický učitel Jan Poncar v Traplově pedagogické agitce Velké přání (1981), ale zároveň šlo o zatím poslední úlohu na film. plátně. Zahrál si i ve studentském filmu FAMU (Vidět dvojmo, 1983). Postavy chlapců a mladíků hrál také v televizi (Lítost, 1970; Puding à la Chipolatta, 1972; Tomík v nesnázích, 1976), kde se objevil i v seriálu Nejmladší z rodu Hamrů (1975) a zatím naposled v pohádce Perníkářka a větrný mládenec (1990).

Absolventka DAMU oboru dramatická výchova, současně studovala na divadelní škole AHK v Amsterdamu fyzické divadlo a tanec, kterému se po studiu několik let věnovala. Po narození dětí přijala místo v souboru dětského divadla, se kterým sehrála stovky představení po celé republice. Vedle hraní se vždy věnovala tanci, výuce taneční a pohybové výchovy dětí, choreografii a v poslední době je i certifikovanou lektorkou jógy.

Herečka, dabérka, režisérka.

Producentka a umělecký šéf Divadelní společnosti Starbag.

Zakladatelka a lektorka Starbag Ateliéru.

Vystudovala hudebně dramatický obor na Státní konzervatoři Praha v letech 1977 – 1983

Působila v divadlech: Divadlo A.Dvořaka v Příbrami, Divadlo Na Vinohradech, divadlo Semafor, Divadelní společnost Josefa Dvořáka....

Ve filmu debutovala v roce 1978 ve snímku režiséra Jiřího Hanibala: „Leť, ptáku, leť.“!, v televizi o rok později (1979) v jedné z hlavních rolí inscenace "V pozdním dešti"...

Hrála v televizním muzikálu Stvoření světa, kde ztvárnila postavu Evy.

Seriály ve kterých jste jí mohli vidět: např. Bambinot, Pojišťovna štěstí, Ordinace v růžové zahradě, Náves, Vyprávěj, Ach ty vraždy!, Život je ples, Obchoďák, Cesty domů, Policajti z předměstí, Bezdružice, Ohnivý kuře, VIP Vraždy, Modrý kód...

Jako moderátorka působila v České Televizi, v Tv Nova a Tv Barrandov.

Nyní, mimo jiné, úzce spolupracuje s Českou televizí s redakcí pro děti a mládež (např. Studio Kamarád...) a produkcemi pořadů "Chcete mě?" a "Televizní klub neslyšících".

Od roku 1990 se intenzivně věnuje i dabingu, v němž působila nejen jako herečka-dabérka, ale i režisérka a úpravkyně dialogů.

Svůj hlas propůjčila např. těmto slavným osobnostem:

Nastassja Kinski, Julia Ormond, Jennifer Coolidge, Charlize Theron, Julia Sweeney, Catherine O’Hara, Leslie Hope, apod.

Od roku 2009 se věnuje i soukromé lektorské činnosti v oblasti herectví.

V lednu 2019 uvedla jako producentka v české premiéře francouzskou divadelní komedii s názvem "Kdy to bylo naposledy", ve které hraje i hlavní ženskou roli. (Uvádí Divadlo Starbag v Divadle Bez Hranic a na zájezdech)

Poprvé jsem na jevišti profesionálního divadla stála v roce 1993, na scéně Těšínského divadla, kde jsem hrála do roku 1996. Během studia na hudebně-dramatickém oddělení Janáčkovy konzervatoře v Ostravě jsem hostovala v Národním divadle Moravskoslezském v Ostravě, jak v činohře, tak i v operetě, protože mě to vždycky táhlo ke zpívání a moc se mi líbilo propojení herectví, zpěvu a tance. Mé první angažmá jsem získala ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, které kromě činohry uvádělo i skvělé muzikály. Po příchodu do Prahy jsem začala spolupracovat jako sólistka, s úžasným muzikálovým režisérem Jozefem Bednárikem, a od té doby se, ač herečka, věnuji převážně muzikálu. Měla jsem štěstí na krásnou hereckou a pěveckou práci v divadle Hybernia, v divadle Minor, Městském divadle v Mostě a v Hudebním divadle Karlín, kde hraji dodnes Nymfu v mém milovaném muzikále Dracula.

Věnuji se také koncertní činnosti a vystupuji s repertoárem českých a světových muzikálových árií.

Po celou svou hereckou kariéru průběžně spolupracuji s ČT, TV Nova i TV Prima na seriálech a dokumentárních pořadech.

Od roku 2010 se soukromě věnuji pedagogické činnosti a od roku 2020 jsem pedagogem jevištní mluvy na Mezinárodní konzervatoři v Praze.

2024 / tvorba metodických materiálov a podkladov pre aktivity v multimediálnej učebnici theatrum.online 2023 – 2024 / Lektor herectva, tvorivého písania a réžie Divadlo Procity Praha 2023 / Lektor hereckého kurzu Festival Letní Letná Praha 2020 – 2021 / Interný dramaturg Divadlo Andreja Bagara v Nitre 2019 – 2020 / Pedagóg LDO ZUŠ Rosinského v Nitre 2018 - súčasnosť / Autor recenzií, článkov a rozhovorov Portál mloki.sk, časopisy A2 a Kapitál 2016 – súčasnosť / Lektor hudobno-textárskej dielne Medzinárodný umelecký festival LETAVY

Divadelní režie: 2024 / 1950: Horáková ON AIR Divadlo Radost Brno 2022 / Kočka v oreganu (T. Betts) Slovácké divadlo v Uherskom Hradišti 2019 / Jméno (J. Fosse) Divadlo Mandragora Dílna / Městské Divadlo Zlín 2019 / Tučňáci koláč nesvedou (U. Hub) Divadlo Šumperk 2019 / Ako sa chytá radosť (F. Hrubín, J. Molnár, M. Lukačovič) Bábkové divadlo na Rázcestí Banská Bystrica 2019 / Ráj: zážitková přednáška Centrum experimentálního divadla Brno (Husa na Provázku)